Srdce je zrádná věc které je těžké porozumět...

(Ne)Legalizace marihuany

14. května 2013 v 16:15 | MarryManson
Takže máme tady další téma týdne. Tentokrát se jedná o drogy...konkrétně "mariánku". Sice jsem nikdy marihuanu neykoušela, ale znám pár lidí kteří ano. Řeknu/Napíšu to asi takhle:
Je hezký že jsou po marihuaně lidé otevřenější, uvolnění a mají lepší náladu, ALE má to jeden velký a podle mě výrazně podstatný háček. Marihuana snižuje IQ. Dnes se dá zelená tráva díky Vitenamcům koupit prakticky všude. Vím že teď se nějak v ČR začala používat zdravotní marihuana, ale i kdybych byla nemocná raději bych do toho nešla. Legalizace marihuany je tak trochu na dvě věci. Bude/Je pár důvodů proč je dobrá, ale jen si to vemte.... kdyby všichni na zemi užívali mariánku změnil by se jejich mozek v rozplizlý sliz. Jedná se čistě o můj názor, a já vás nenutím k tomu aby jste se mnou souhlasili :-) .
S přáním všeho dobrého
MarryManson

P.S: Omlouvám se že je článek krátký, ale neměla jsem na něj moc času :-/.
 

Hodiny tikají a tikají

7. května 2013 v 21:15 | MarryManson
Nevím čím to je, ale čím víc jsem starší tím rychleji mi ten čas plyne. Třeba když jsem byla malinká byl pro mě měsíc nekonečný, teď prostě stačí abych párkrát mrkla a je za mnou.
Čas se pro mě zpomaluje jenom tehdy když píšeme nějakou písemku ve škole(překvapivě). Pak tady ovšem máme takové ty "zákony schválnosti", to jsou něco jako Murphyzo zákony(např. když se vám zdá že jde všechno podle plánu máte jistotu že se něco pokazilo). To vám je tak, je moment nebo čas kdy se zrovna skvěle byvíte, teřba s kamarády venku. Pak se podíváte na hodiny a říkáte si:,,To už je tolik hodin? Ježiši už musim domů!" To se mi stává celkem často. Stává se mi to třeba ve škole když máme výtvarku. Dám si sluchátka do uší, něco vytvářím a pak cítím jak mi někdo klepe na rameno a říká:,,Haló, už končíme!"- nad tím vždy povytáhnu obočí a říkám:,,Cože? Tak brzo?" Nevím čím to je. Vždyť se čas nezrychluje, je pořád normální...to jenom v mojí hlavě se zrychluje.
Nejvíc se mi ovšm musí zrychlovat na koncertech, a to já k smrti nenávidím! Jen si to vemte jste ve druhé řadě, kapela skvěle hraje a vy skáčete jako smyslů zbavení. Pak někdo z nich oznámí:,, Thank you very much! Goodbye!" Vždycky pocítím takové nepopsatelné sklamání! Nejvíc se mi ale zrychlil v jednom momentě. V momentě když jsem se setkala s Marilynem Mansonem(celé to máš popsané ve článku: Co si myslím o...? Nápad+ článek). Zdálo se mi že jsem tam jenom přiběhla a konec, šmitec! Doteď mám jeho vůni růží někde uschovanou v mé hlavě. Vždycky když se mi stýská složím si peřinu a polštáře tak abych si představila že je to on a já ho objímám. V takové pozici jsem schopna vydržet klidně i deset minut(tedy pět minut).
Abych to shrnula: Čas je prostě taková sviňa která pokazí legraci, v tom nejlepším.

Písnička při které jsem se rozbrečela jak ve Vídni tak v Praze...pochopitelně mi MUSEL čas uplynout rychleji než jsem si přála.

S přáním všeho dobrého,
MarryManson

Proč?Proč?PROČ?

22. dubna 2013 v 15:28 | MarryManson
Také si někdy říkáte:,,Proč zrovna JÁ?" Já to znám moc dobře. Ten nechutný pocit při tom když si to říkáte také znám. Říkám si to vždycky když mám špatný výsledek z nějakého testu, nebo když se hádám s někým se kterým se už nikdy nechci vidět. Ten NĚKDO se kterým bych se nechtěla už nikdy vidět je upřímně... můj otec. Řeknu vám jednu historku s ním. Bylo to tuhle sobotu, myslím. Šli jsme za tetou, strýcem a bratrancem(bydlí necelou čtvrthodinu od mého domu). Táta byl celou dobu hrozně nepříjemný a furt dokola opakoval:,, Všichni na mě kašlou, ******* mě už vůbec nenavštěvuje, přitom je tak hrozně obézní že když by utíkala ke mně něco by i zhubla...bla bla bla..."-("zahvězdičkovala" jsem své jméno kvůli anonymitě)Pak když jsme odcházeli šel ještě vyhodit nějakou pet-lahev do kontejnerů. Začala jsem utíkat k tramvajové zastávce, utíkala jsem co nejrychleji jsem mohla abych mu unikla. Po celou dobu jsem si zpívala texty písniček které u mě vyvolávajípocity u kterých si říkáte:,, Pryč, pryč odsud!" Doběhla jsem na zastávku a netrpělivě čekala na tramvaj. Pak přišel táta, a řekl naštvaným hlasem:,, Proč mi jako utíkáš?"
,,Říkal si že bych měla něco shodit tak shazuju..."
Myslela jsem si že se mnou pojede jenom kousek, ale on se rozhodl mě doprovodit až ke dveřím domu kde bydlím. Celou dobu co jsme byli v tramvaji dívala jsem se do země a zadržovala vodopády slz. Řekla jsem si že vystoupím už dvě zastávky před tou na které vystupuji obyčejně. Zvedla jsem se a šla ke dveřím tramvaje abych uprchla. Nato hned začal otec protestovat:,, NECHOĎ! BUDEŠ TADY! DVA MĚSÍCE TĚ NEUVIDIM TAK TADY BUĎ!"- táta a máma jsou totiž rozvedení, když byl debil(táta) ještě malej emigrovali do jiné země, a tem se teď po rozvodu s mámou vrátil a má tam práci. Řekla jsem si že mu tedy ač nerada dopřeji tu radost a dřepnu si na sedačku v tramvaji. Tramvaj dorazila na moji zastávku. Oba jsme beze slov vystoupili. Šla jsem tou nejrychlejší chůzí jakou jsem svedla. Pak mi idiot řekl:,, Můžeš mi vysvětlit proč mi utíkáš?!"- neodpovídala jsem.
,,Haló, slyšíš mě?!"- zaburácel.
,,Slyším, ale nemusím odpovídat!"
Pak nevím kdy se ode mě obrátil zády, ale přišla jsem ke dveřím domu, rychle otevřela dveře a vběhla do nich. Pak jsem po dvou schodech běžela do patra kde máme byt. Už když jsem vběhla do domu jsem začala cítit jak mě pálejí oči, a slzy stékají po tváři. Doběhla jsem ke dveřím našeho bytu, otevřela dveře pomocí klíčů. Doma seděla máma na pohovce a sledovala nějaký film. Tichounkým hláskem jsem pozdravila:,,Ahoj..."- hned na to nastal obrovský kolabs. Začala jsem strašně brečet. Máma okamžitě vypnula televizi, vyhrabala se z deky kterou byla přikrita a vyděšeně se zaptala:,, Co se ti stalo?"
,, Táta, my jsme se strašně pohádali! Já mu utekla!"
Pak mě máma objala, a říkala:,, To je idiot! Já mu napíšu..."
,,Ne, mami prosim nic mu nepiš!"- na to máma neodpovídala. Pak jsem zalezla do svého pokoje, tam si do ruky vzala pyžamo, do druhé magnetofon a album Marilyn Manson- Eat me, Drink me. V koupelně jsem si napustila vanu a zamkla se. Brečela jsem na okraji té bílé vany a ptala se:,, Proč? Proč? PROČ? Proč zrovna já?"...

Písnička kterou jsem si zpívala když jsem utíkala na zastávku. Zpívala jsem si jenom ten refrén.

S přáním všeho dobrého,
MarryManson
 


Květ

15. dubna 2013 v 18:22 | MarryManson
Tento týden máme za téma květ. Ke květu mě toho napádá hodně, ale pokusím se napsat o tom co mi květ "říká" nejvíce, a mám největší nutkání to sem napsat.
Pod slovem květ si každý představíme něco jiného. Někdo si představí dejme tomu pampelišku, jiní si dokáží představit něco nádherného třeba určitou osobu. Já si také představuji osobu. No... není jenom jedna je jich víc. Je to máma, kočka(i když to není osoba považuji ji za svou nejlepší kamarádku) nebo někdo jiný z rodiny koho mám ráda. Ti všichni jsou pro mě krásné růže které však kvetou pod trním. Pod trním které bodají do srdce, pod trním s názvem problémy. Jenže, když všechny ty trny s velkou obtíží odkryji musím se pousmát nad těmi krásnýmni růžemi, které kvetou. Některé už uvadají a pomalu se z nich nějakým podivným způsobem stávají trny nebo umírají. Jedna z těch růží ale kvete nehorázným způsobem! Je tak krásná a silná, nic ji zatim neskolilo. Ani hurikám, vichřice nebo snad tornádo které mají v tomto článku symbolizovat kritické poznámky vůči mojí milované růži. Tou růží je Marilyn Manson. Teď si asi říkáte:,,Cože??? Jak ho může mít ráda?!" - ale já ho ráda mám... miluji ho. Nedovolím aby mu někdo nadával jenom proto že dělá věci které ho baví, ale málokdo tomu rozumí. Nechci vám brát vaše názory jen to píšu tak jak já to cítím. I když je trochu zvláštní myslet si o něm že je debil, kretén a bůhvíco protože veřejně prohlásil že by se nad sebou měli lidi zamyslet když už vraždí i děti, nebo když prakticky přišel o ucho a kolaboval při koncertě(pak zkolaboval v zákulisí) i potom dohrál koncert, protože nechtěl zklamat své fanoušky. Je to květina and kterou se vždy musím pousmát(i přes ty největší potíže), protože mi přináší radost. Taky mi dodávají sílu jeho slova která mi řekl když jsme se setkali. Když jsme se měli fotit řekl:,, Yeah, that's my two beautiful cats!"-(měla jsem na triku obraz Lily White který namaloval...Lily je jeho kočka). Tohle si vždycky říkám když jsem skoro na dně:,, Jsem jeho krásná kočka..." . Lidé ve třídě nebo jen "známí" mě urážejí kvůli vzhledu... za to že mám sem tam nějaké uhry, nemám postavu modelky nebo tak.
Jediné co mě zaráží je to že to co mi řekl Brian(Marilyn Manson) mi nikdy neřekl můj pravý biologický a debilní otec...

Tohle je Lily White. Je to kočka plemene Devon Rex kdyby se někdo ptal ;-) .

A jaká je tvoje "růže"?
MarryManson

We were Born To Die

8. dubna 2013 v 19:06 | MarryManson
Nedočkavost... každý se někdy nemohl nebo nemůže na něco dočkat. Pamatuji si sebe jak jsem se těšila na 8.prosinec.2012(tehdy jsem se měla setkat s Marilynem Mansonem), to bylo samý:,, JÁ CHCI OSMEJ PROSINC!" Teď už na ten zážitek můžu jen s hřáním u srdce vzpomínat. Teď se však nemůžu dočkat na svou smrt. Nevím proč...prostě se nemůžu dočkat. Nedivte se prosím že píši spíše melancholicky, protože když jsem si dělala testy osobnosti vyšlo mi něco mezi melancholikem a flegmatikem. Někdy když chodím po nějakém mostě(je jedno po kerém) říkám si:,, Mám skočit? Mám ukončit svůj život? Stejně jsme předurčeni zemřít."-pak si ale uvědomím že jsou lidé kteří mě mají aspoň trošku rádi, a těm bych pak způsobila smutek.
Jednou se na facebooku objevil GIF(který tam dala nějaká stránka) v něm byla prostě levá ruka která drží žiletku. No a tou žiletkou se řízla do žil na pravé ruce. Napsala jsem k tomu komentář že jsem se teď vylezla ze sprchy a právě tohle tam dělala. Hned mi na ten koentář odpověděla kamarádka(kterou mám hodně ráda) ať neblbnu. Odpověděla jsem že je to někdy hodně uklidňující. Ona mi nezačala nadávat jen odpověděla ať to raději moc nepřeháním. Byla jsem potěšena že se nějak ozvala, protože až potom jsem si uvědomila že jsou i lidé kterým na mě záleží. Mám všechny tyhle lidi moc ráda, není jich hodně, ale...prostě...jsem za ně vděčná.
Druhá věc díky které tady jsem je ta že vím že se objeví i další lidé kteří mě budou mít rádi. Zatím se sice nenašel někdo se kterým jsem někdy navázala...jaksi milostný vztah Smějící se , ale prostě jsem prošpikovaná vírou že se někdo takový najde.
Třetí věc proč tady jsem je právě nedočkavost na výše zmíněnou smrt. Nevím jaké to je umírat. Nevím co je po smrti. Nevím jaký je to pocit říct si:,, Sbohem světě..." Přitahuje mě smrt a vše okolo ní.
Všichni jsme se narodili proto abychom jednoho dne zemřeli...


P.S: Tu písničku bych chtěla na pohřeb
MarryManson

Proč to trochu neurychlit?

7. dubna 2013 v 23:28 | MarryManson
Smrt... denně si říkám proč tady být když stejně každý jednou zemře? Proč si to tochu neurychlit? Nemám moc kamarádů, matika mi nejde... proč tady být když se mě všichni bojí? Všichni jsme předurčeni zemnřít. Věřím na život po životě, pak bych se mohla narodit jako někdo jiný. Jako někdo kdo bude mít spoustu kamarádů a perfektní život. Co takhle někdy skočit z mostu, hmm? Jen tak si letět vzduchem, pak dopadnout na tvrdý asflat po kterém jedou auta, s rozbitou hubou čekat až vás přejede... mám, nemám? Někdy mám nutkání to udělat. Odejít a už se nevrátit. Jsem moc hnusná a odporná pro tento svět... nesem pro ostatní moc dobrá. Oni jsou určitě ti dokonalí.
Proto jsem se rozhodla být psycholožkou. Chci pomáhat lidem kteří mají stejné problémy jako já. Lidé kteří mají chuť se na všechno vysrat. Co když se jí ale nestanu? Co když budu jako dospělá šedou myškou v kanceláři? Nebudu mít muže ani děti? Budu mít trápení na stejné úrovni jako teď?
Budeme se stěhovat... budeme se stěhovat tam kde mě lidé nepřijmou mezi sebe... mezi burany. Já už to městečko dobře znám, neznám tam nikoho kdo by aspoň trochu přemýšlel. Bojím se že tam zhloupnu... že budu jednou z těch fiflen jako jsou v tom městečku. Mám tam jednu kamarádku, je fajn, ale... no... nepálí jí to. Jezdím tam teď každý víkend... doslova cítím jak už mi měkne mozek. Nemyslím si o sobě že jsem bůhvíjaká, ale i přes to vím že mám trochu navrh než ostatní(kromě matiky). Furt ze sebe musim dělat někoho jinýho... nemůžu jen tak říct:,, Řežu se."- to bych pak ztratila všechny přátele. Musím si furt hrát na někoho jinýho, už mě to dost štve. Nehchci si pořát dokola na něco hrát... chci být svá, ale nejde to.
Jsme předurčeni zemřít...co to trochu urychlit :-( ?


MarryManson

(Ne)Vinní vrahové

2. dubna 2013 v 15:27 | MarryManson
Tato myšlenka mě napadla asi před měsícem. Chtěla jsem si něco přečíst o největších vrazích a zločinců světa. Ve všech bylo napsáno že nepoznali rodinný život. Jako příklad dám Charlese Mansona, protože ten ještě žije(je mu asi okolo osmdesáti...dostal nadoživotí). Ten se narodil šestnáctileté prostitutce. Ta o něj vůbec nestála, snažila se ho i prodat na ulici...nakonec tehdy malého Charlese odebrala matce sociálka(nemyslím že jí to vadilo). Charles byl v dětském domově, neměl žádné kamarády se kterými si měl hrát. Všechno to špatné co v sobě má je jen reflexe toho co se mu stalo v dětství. Musel být hodně citlivý, všechno to zlé se v něm jen "ukrylo", a zanechalo to v něm velké jizvy...ty se pak začaly projevovat v dospělosti. Chtěl ovládnout svět, protože v dětství neměl nic, ve všem byla jen chtíč která se nemohla projevit v dětství. Jen si to vemte... v dětství neměl nic. Pak když se stal dospelým řekl si:,, Ha! Teď jsem dospělý...můžu si dělat co chci!" Pak začal vraždit, protože v dětství si neměl na čem vybít svou zlost, byl zakřiknutý, nemohl si dovolit být takový jako ostatní, právě proto že byl zakřiknutý.
Abych to shrnula... příšery se nerodí jako příšery, příšery z nich potom dělá okolí.
S přáním všeho dobrého
MarryManson

Charles Manson

Noví lidé, nové vzpomínky, zapomění

18. března 2013 v 16:20 | MarryManson
Takže, je tady zase nové téma týdne. Tentokrát na téma "Vlak života" , na toto téma se toho dá napsat opravdu spoustu, napadá mě při tom hodně věcí. Já nejspíš napíšu o té jediné která mě napadla, a na žádném blogu jsem zatím nečetla že by to někdo pojal tak jako já.
V mém případě je vlak můj samotný život, projíždí různými místy a různými událostmi(někdy už má na mále aby nevykolejil). Cetující v něm jsou vzpomínky. Některé z nich už mě opustili, ale některé tam ještě pořád jsou. Možná že někteří "cestující" taky opustí můj vlak, ale nějací tam zůstanou a dojedou až na konečnou zastávku. Myslím si že špatní "cestující" můj vlak poznamenali špatně, a možná tam zůstanou až na konečnou. Pak tady máme dobré. Hodně těch dobrých "cestujících" už vystoupilo, ale cestující kteří nastoupili nedávno tam budou ještě hodně dlouho...snad. Nechci tady psát o jednotlivých nejlepších a nejhorších vzpomínkách, protože bych se asi zase dostala k debilovi(tátovi), svinstvu(šikaně) ale nakonec bych všechny ty trny odhrnula, a usmála bych se na tu krásnou růži která pod tím vším trním kvete... tou růží je Marilyn Manson. On je to co mě nutí se usmát i v nejhorších chvílích, když mě všechno to trní bodá do rukou...
Abych to shrnula... já toto téma chápu jako že Vlak je sám život, cestující v něm jsou dobří nebo špatní záleží na tom jakou vspomínku mají připomínat nebo ji případně charakterizovat.
Omlouvám se že je článek na téma týdne krátký, ale mě k tomu více věcí nenapadlo :-) .

Vlak

Tohle je moje růže ukryta v trní(každý nějakou má) :-) : http://fc02.deviantart.net/fs71/f/2012/226/3/6/marilyn_manson_smile_gif__by_kyoyama4-d5b22xm.gif


S přáním všeho dobrého
MarryManson

(Ne)Hubnout

14. března 2013 v 23:19 | MarryManson
Takže řekla jsem si že napíšu článek o hubnutí, ani nevím jak mě to napadlo... prostě chci.
Podle mě se má člověk cítit dobře a být sám se sebou spokojený, ale co když nejsme sami se sebou spokojeni? Máme kila navíc? Je to jen na ostatních jesli chtějí nebo nechtějí zhubnout. Můj osobní názor je že každá žena(nebo třeba i nějaký muž) je krásný díky své povaze. Nikdo není dokonalý, každý má i své stinné stránky, ale vždycky se najde někdo kdo vás bude mít rád a pro něj budete krásným, protože když vás má někdo skutečně rád je mu jedno jestli jste baculka nebo naopak... má vás rád takovou jaká/ý jste, a to z vás dělá "krásným".
Je fakt že mně můj táta vždycky dost shazuje. Když jsme třeba na koupališti a já mám na sobě plavky, kouká na mně jako bych byla něco odporného. Říká že mě má rád, ale nedává to najevo... kouká se na mě jako na něco odporného co ani nemůže být jeho dítě. Jeho maminka(respektive moje babička) mi vždycky říká že se nemám nechávat ovlivnit ostatními, že mě bude mít vždycky ráda. Já jí o problémech s jejím dokonalým synáčkem který na ní řve nikdy neříkám, protože ho miluje.
Nedávno jsem si přečetla rozhovory s "baculatějšími" modelkami, ale taky s modelkami trpící anorexií. Všem dávali stejné otázky, ale tzv. "baculky" byli velice dá se říci svobodné. Z otázek na nich bylo vidět že jsou sami se sebou spokojené, ale když se jich zeptali jestli jsou sami se sebou spokojené, dámy "krev a mlíko" odpovídaly že ano, a že je hlavní mít se ráda, netýrat se, že je zbytečné se kvůli tomu trápit apod., kteždo ty "vyhublinky" odpovídali že jsou pořát ještě tlusté že by měli shodit. Promiňte, ale... není to trošku moc? Jasně já chápu že anorexie vzniká kvůli komplexům, ale tohle už bylo vážně moc silný kafe. Vždyť tam byla taková která měřila okolo 170- ti cm a vážila asi něco okolo 40-ti kilo. Nechci je tady dívčiny s touto chorobou nějak urážet nebo se jich dotýkat, mám s nimi soucit to ano, ale tyhle dámy se nechaly ovlivnit okolím, médiemi které nám vnucují být dokonalejšími.
Každý je takový jaký je, každý se tak narodil, máme v genech jak vypadáme... já nemám postavu supermodelky, ale taky si z toho nedělám trauma. Ano přiznávám že mě někdy zabolí když na mě ostatní(ti ostatní= média které se mě snaží přinutit být dokonalejší) ve třídě volají že navždy zůstanu tlustá... že ty špeky už nikdy nezmizí, ale pak si řeknu:" Jsem taková jaká jsem... jestli se jim to nelíbí je to jejich problém, snaží se jen vylít si své komplexy a vztek na mě.,,- já jim to do očí neříkám, ale chtěla bych...
Takže shrňme to... hubni jen když ti to přinese štěstí(prostě sportuj, jes zdravě, hodně pij atd. atd. atd.), každý jsme nějací, není důležité jak vypadáš, ale jak se cítíš, nesrovnávej se s ostatními akorát pak budeš mít špatnou náladu a nezapomeň... vždy se najde někdo kdo tě bude mít rád takovou jaká jsi :-)

Tyhle články stojí za přečtení :-) : http://www.superspy.cz/celebrity/12761-bejvalka-mansona-von-teese-navrhuje-pro-baculky & http://bleskove.centrum.cz/fotogalerie/2012/03/12/plnostihle-modelky-sexy-pradlo-dita-von-teese/foto/457269/ (v druhém článku je více fotek :-) )

S přáním všeho dobrého
MarryManson

Našla jsem se! :D

12. března 2013 v 18:32 | MarryManson
Protože jsem nemocná(bolest, škrábání, štípání v krku...prostě nemůžu mluvit :D ) a jsem doma zapátrala jsem na youtube na nějaké záznamy z koncertu MM ve Vídni. Náhodně jsem prostě klikla na písničku Disposable Teens... jak jsem se tak pozorně dívala...já se našla moji ruku :D ! Je asi na čase 3:07-3:14 . Mám na ruce neonově zelenou papírovou pásku a s rukama(dlaněma) dělám pohyby jako bych dirigovala :D . Další poznávací značkou je můj prstýnek na prostředníčku na levé ruce, který prostě a jednoduše pořád nosím. Ruka je umístěna v levém dolním rohu "rámečku" . Tak se kochejte mými dlaněmi :D . Koncert ve Vídni byl prostě super...už jen kvůli tomu že jsem měla V.I.P balíček(víc ve článku:" Co si myslím o...? Nápad+ článek) .
Ještě jsem byla na koncertě v Pražské Lucerně(žádná klimatizace= vedro), ale byla jsem úplně vzadu, protože můj geniální orec řekl že u pódia je to moc nebezpečný. To samé prohlásil o zákulisí... po straně byli dveře do něj, mohla jsem mít fotku s Fredem, Twiggym a Chrissem(okolo MM byli samí bodyguardi). Nikdo dveře nehlídal, ale né i tak to tam je moc nebezpečný...


S přáním všeho dobrého
MarryManson

Kam dál