Srdce je zrádná věc které je těžké porozumět...

Listopad 2012

Já jí znám...

19. listopadu 2012 v 17:39 | MarryManson
Tak jsem si jen tak brouzdala na youtube a našla jsem video které vytvořila moje kámoška!Vím že ho vytvořila ona, protože se mi s tím co je ve videu svěřovala.Koukněte se sami ;).


Chcete vědět jak to dopadlo?No...ta její kamarádka Jana jí pak napsala dopis ve kterém psala že se jí nestýská a žě teď má lepší přátele než byla ona.Mojí kamarádce(Marii) to zlomilo srdce...podle mě je Marie chudák, protože je opravdu moc fajn holka a tohle si nezasloužila...

P.S:Kamarádka má problémy s Českým jazykem, a druhá věc je že jsem se jí zeptala a ona řekla že když už je to na youtube tak to tam stejně může vidět víc lidí než tady a že je to v podstatě to samé ;).
MarryManson

Desatero toho co potřebuji

19. listopadu 2012 v 17:21 | MarryManson
Takže...v tomto článku budu psát doopravdy otevřeně, protože nemám blog zas až tak dlouho aby jste mě vážně doopravdy poznali.Tak můžeme začít:
1.) Potřebuji mít okolo sebe lidi kteří mě budou vždy povzbuzovat když mi bude nejhůř budou tu nablízku a budou při mě vždy stát.Ano mám mámu,rodinu,nejlepší kamarádku ale to je všechno.
2.)Také potřebuji toho jediného...myslím že holky které mají deprese mi rozumí.
3.)Potřebuji mít jistotu sama nad sebou, tím myslím to abych si více věřila.
4.)Potřebuji mužský vzor...mám tátu, ale ten dává za všechno vinu mě a nikdy ne sobě.
5.)Potřebuji mít sílu do konce svého života abych zvládla okolní svět.Zatím tu sílu mám, ale nevím na jak dlouho mi vydrží.
6.)Odvahu.Potřebuji odvahu...
7.)Potřebuji lidem říct co si o nich myslím nebo každou chvíli vybouchnu(obrazně řečeno).
8.)Silnou vůli.
9.)Přátele.Ne že bych žádné neměla, ale já prostě nepřežiju jestli jich nebude jednou tolik.
10.)Teď budu trošičku sobecká :D...peníze!Potřebuji peníze :D
To je vše.Snad se vám nezdám příliš pesimistická, ale byla jsem upřímná a to je hlavní :).
MarryManson

Jak poznat svoji osobnost?

12. listopadu 2012 v 15:01 | Já
Máme tady další téma týdne.Tentokrát to je ,,Moje osobnost".Já si myslím že o sobě můžete něco říkat, ale až po tom co si to ověříte u ostatních.Ano osobnost se dělí na dvě ,,části".Jedna je ta co si o sobě myslíte vy sami a pak co si o vás myslí ostatní.Třeba já sama sebe charakterizuji jako vtipnou, klidnou ale zároveň závistivou osobu.Ostatní o mě neustále říkají že jsem pěkná(no...s tím já moc nesouhlasím), pak o mě dále říkají že jsem vtipná(asi jo no) nebo že jsem taky chytrá(že bych byla něják extra chytrá to se nedá říct).Já osobně svoje pocity často zkrývám takže kdybych svoje pocity vypustila každý by o mě říkal že žárlím...ano to je pravda, ale nechci to dávat najevo.Já ze sebe totiž dělám hloupou aby nikdo nevěděl jaká jsem, co mě štve nebo tak.Takže já se vpodstatě charakterizuji jako vtipná, milá, šílená, žárlivá a tajemná :).
A jak se charakterizuješ ty?
MarryManson

Nevím jak se jmenuje,znám ho, chybí mi a miluju ho

10. listopadu 2012 v 11:24 | MarryManson
Před tím než se pustíš do člení tohoto článku chtěla bych tě upozornit že mám poněkud perverzní choutky, a nesnáším mého vlastního otce a tak se ve článku objeví ,,pár" sprostých slov.Bylo to tak...šla jsem na koncert Marilyna Mansona který se konal tento rok v Praze 15.7 v Lucerně.Měla jsem tam jít s bráchou, ale ten měl brigádu takže jsem na ten kocert šla se zmrdem(otcem).Byla to dlouhá fronta až do poloviny ulice.Zrovna já jsem byla někde...no...prostě tak něják vzadu.Když jsem tam se sráčem tak stála padl mi do oka takový šílenec.V tu chvíli si mě nevšimnul tak jsem dále čekala a nenechala se trápit.Asi tak po hodině už otevřeli vchod do Lucerny.Byla jsem od podia daleko protože zasranej posera říkal že vepředu je to moc nebezpečné(což nebyla pravda).Tak jsem tam tak stála na špičkách svých nachových kovových bot značky Steel.Viděla jsem hovno, protože přede mnou stál zavalitý muž asi tak dva metry vysoký.Když jsem se bez sráčova svolení posunula přede mnou stál kamarád toho šílence kterého jsem viděla stát ve frontě.Byl tam i se svoji kamarádkou(aspoň myslím že to byla kamarádka).Ta trojce mi byla velice sympatická, ale styděla jsem se se s nimi dát do řeči.Ten který se mi zas až tak moc nelíbil měl černé vlasy,na pravé a levé polovině hlavy(vlasů) měl tenké blond pruhy, tvar obličeje byl kulatý a měl hnědé oči...když nad tím tak přemýšlím vypadal trochu jako Adam Lambert.No a ten mě s úsměvem pozdravil:"Těší mě já jsem Renát.,,Já jsem se mu s úsměvem také představila.Tak jsme se dali do řeči.Povídali jsme si o Mansonovi a o hudbě.Pak tam s nimi byla ještě jedna holka o které nevím jak se jmenovala.Měla černé vlasy střižené do krátkého mikáda, zelené oči a vím že byla menší než já.Ta mi po krátkém rozhovoru řekla:"Ty máš ale dobrýho fotra.,,Myslela to vážně a dobře, nevěděla že je můj otec takovej zasranej debil tak jsem raději jenom s úsměvem přikývla.Pak se ke mě ovšem naklonil on...mého srdce šampion.Chytil mě za rameno,koukal do mých modrých očí svými oříškově hnědými.Měl sokolí orlí nos,zelené vlasy které byli do jakési kapičky na hlavě...prostě to měl vlasy po stranách vyholené,vepředu byl účes tlustší a postupně se zúžoval.Účes byl na hlavě né do výšky.Ve vlasech měl stříbrné pinetky nebo jak se těm dlouhým a úzkým sponečkám říká.Ne že by jich měl ve vlasech pár...ne...on jich měl stovky!Och jak já ho miluju!Kfyž na mě mluvil byla jeho slova mým jídlem,mým pitím...vstřebávala jsem ta slova a vnímala je jako pokyny ke spokojenému životu.Jenže...kdyby nebylo toho otcovskýho zmrda který ze sebe dělal chytrýho a nepřeříkával by Mansonův život který ani pořádně nezná, protože nečetl jeho knihu prostě nic znala už bych jméno toho zelenovlasého,vysokého kluka s úzkým protáhlým obličejem.Nevím kde teď ten můj milovaný je, ale já mu říkám sponkáč kvůli těm pinetkám.Každou noc sním že se s ním setkám.8.prosince pojedu opět na Mansonův koncert do Vídně.Ať tam bude aspoň Renát!!!Prosím!Chci aby tam byl můj milovaný sponkáč.V ty chvíle když jsem si s ním povídala chtěla jsem ho odtáhnout někam na tajné místo a dělat tajné věci.Jak já ho miluju!Nevím kde je, nevím co dělá, nevím jestli si na mě pamatuje...ach jo.Včera jsem probrečela skoro celou noc jak se mi něm stýská...dala bych všechno za to abych se s ním mohla zase vidět.I krátké ahoj od něj by mě potěšilo.Nejhorší na tom je že kvůli zasranému rozumbradovi nevím jak se můj milovaný sponkáč jmenuje takže ho nemůžu najít na facebooku prostě nikde!Měli tak trochu něco mezi moravským a ostravským přízvukem.Nevím kde ho mám hledat nevím jeho číslo, mail prostě nic!


Na čase: 0:15 můžete mírně dole vidět Renáta.Je to ten s černými vlasy a blond pruhy na hlavě.Za ním se pořát pohybuje ten zelenovlasý šampion mého srdce.Na čese:0:17 je nejlépe vidět.Pořát se pohybuje, ale na něj a Renáta je tam nejdelší časový ,,interval" tak zatím můžete hledat.Ach jo jak mi chybí... :'(
MarryManson

Marilyn Manon- dětství část.1 podle mých slov

9. listopadu 2012 v 20:32 | MarryManson |  Marilyn Manson-životopis
Marilyn Manson(vlastním jménem Brian Hugh Warner) se narodil 5.ledna.1969 ve státě Ohio ve městě Canton.Na své dětství prý vzpomíná nerad, protože v křesťanské škole neměl žádné kamarády, a měl deprese kvůli svému otci.Z křesťanské školy měl hrůzu.Učitelé prý neustále žáky strašili vájevy z apokalypsy a ten kdo nebude mít znamení 666 vytetované na čele nebo rameni bude trpět stejně jako rodina.Učitelé věřili že apokalypsu vytvořil ďábel/Satan a ušetří ty které budou mít jeho znamení někde na sobě.Ve škole si tehdy malý Brian neměl s kým hrát, protože měl rád vše co jim bývalo odepřeno(Rock,Metal atd.).Jediného kamaráda kterého prý měl se stal později nějáký rebel ve škole který mu dělal něco jako bodyguarda.Později však jeho bodyguarda vyhodili za porušování školního řádu.Brian chtěl aby ho ze školy také vyhodili a aby byl přesunutý do veřejné základní školy, ale o ničem takovém nechtěl jeho otec ani slyšet.V tom případě začal zlobit.Začal vydávat tajný časopis ve kterém nabízel erotické pomůcky(srtiče koulí, bičík, střapce na bradavky a další obscénosti) které ani neexistovali,stal se bonbonovým dealerem.Později však na všechny tyto neřesti učitelé přišli a Briana vyhodili.Po té byl konečně přesunut do veřejné školy kde se chvíli ,,živil" prodejem kazet s rockovou hudbou.Na škole byl zavedený řád důvěry.To znamenalo že všechny skříňky byli vždy otevřené, a tak Brian všechny kazety zase ukradnul.Pak ho však někdo ,,prásknul" a měl průšvih.Ve sých třinácti letech se svým bratrancem Chadem zažil také velmi otřesující trauma.Jednoho dne se se svým bratrancem Chadem vloupali do sklepa svého dědy kde našli ženské spodní prádlo,vybrátory,kondomy,pornočaspopisy a pornofilmy.Chtěli se ovšem dozvědět víc, a když se vyrazili do sklepa uslyšeli svého dědu, a nestačili prchnout.Schovali se pod stůl na kterým byl postavený elektrický model s vláčky a u stolu stálo houpací křeslo.Když děda přišel sednul si do křesla, pustil elektrické vláčky, sednul si do křesla a začal sebou houpad dopředu a dozadu.Zezačátku Brian a Chad nic neviděli.Vše viděli až po té co děda vstal.Z jeho přirození odkapávalo sperma.Ano jejich děda opravdu masturboval.Když si pro něj jeho rodiče přijeli prozradili mu a Chadovi o rodiném skandálu když děda jezdil s kamionem.Jendou když prý musel kvůli něčemu na policii našli u něj ženské spodní prádlo a erotické pomůcky.
Konec 1 části Mansonova dětství.
Bylo to napsáno mými slovy tak se omlouvám za pravopisné chyby nebo malé nejasnosti.
MarryManson :))

Jak si podle mě vybrat pohřební písničku?

6. listopadu 2012 v 18:33 | MarryManson
Podle mě by si měl svojí pohřební písničku vybrat podle toho že ho nečím vystihuje nebo že se mu nějákým způsobem vryla do paměti.Je jedno jestli je veselá, smutná taková nebo maková hlavně že vás něčím vystihuje.Když se nad tím zamyslíte přece si nacista nevybere písničku o míru, protože se nepodobá.Já osobně už vím jakou si vyberu.Tu kterou sem pak dám jsem si vybrala proto protože název v překladu znamená Nikdo(The nobodies).Já jsem si jí vybrala protože refrén je v překladu takto:"Jsme nikdo,chcem být někdo,teprve když jsme mrtví zjistíme kdo jsme.,,Mě se tento refrém líbí, a to z toho důvodu že tento refrén nám říká že skoro každý je nikdo, protože dělá to samé jako ostatní(pracuje atd.), ale že každý touží dělat neobyčejné věci aby tím nadchnul ostatní, ale že si své úsilí uvědomí teprve když už je pozdě...



MarryManson

Náhoda je blbec...

6. listopadu 2012 v 18:09 | MarryManson
No..abych řekla pravdu nic si pod tím nedokážu pořádně představit.Mě se nikdy nestalo že bych zažila situaci kterou by vystihla slova náhoda je blbec.Všichni moji přátelé už takovou situaci zažili, ale že bych jí zažila já?Ne, myslím že jsem to ještě nezažila.Náhod mám spoustu, ale blbých náhod?To nemám žádné.Já mám samé které byli dobré ne špatné...i když...teď jak nad tím vzpomínám tak přece jenom se mi to jednou stalo.To bylo tak...já a moje kamarádka jsme jeli ze školy domů jako každé odpoledne.Jakmile jsme nastoupili do tramvaje(která byla skoro prázdná) sedli jsme si.Já jsem byla před ní.Přede mnou seděl muž se zrzavými vlasy a stejně zrzavými vousy(barvu vousů jsem poznala z odrazu okna).Od začátku mi někoho připomínal, ale koho?Pak mi to docvaklo.Byl to kamarád mého otce kterého moc v lásce nemám.Pošeptala jsem to kamarádce a ta pak celou dobu na tramvaj křičela(nebudu zde zveřejňovat své jméno místo jména a příjmení budu psát hvězdičky):"JO A ******* JAK TĚ ÚČA NA ÁJINĚ VYVOLALA TÍM HLASEM PREJ ***** *****!!!!NO JÁ NEMOHLA!!!!,,Cítila jsem dost trapně.Když jsem vystoupila rozloučila se se slovy:"TAK ČÁU ****!!!,,Ve škole jsme se tomu pak dost smáli.To je asi tak všechno co k tomuto tématu týdne napsat Usmívající se.
Tak pa pa MarryManson